Stavba stavby, aneb z čeho se skládají naše buňky

13.03.2021

Všem nám je někdy smutno, myslíme si, že se o nás nikdo nezajímá a všem jsme šumafuk. Málokdy si ale uvědomíme zázračnou věc. Nevšímáme si práce bilionů a bilionů malých organismů, které se starají jenom o to, abychom přežili.

Chcete se podívat do tajů mikrosvěta? Zjistit "stavbu stavby"? Zjistit stavbu buňky? Zajímaly by vás její části a k čemu slouží? Tak směle v tomto článku pokračujte!

Základní informace

Buňka je základní stavební a funkční jednotkou všech živých organismů. Tělu buňky poskytují strukturu, vytvářejí energií z přijatých živin a provádějí specializované funkce. Obsahují genetický materiál, takže jsou schopny se množit. Lidské tělo se skládá z desítek bilionů těchto mikroorganismů.

Cytoplazmatická membrána

Cytoplazmatická membrána je vnějším obalem buňky. Zajišťuje její ochranu a kontakt s okolím. Je polopropustná a je tvořena fosfolipidovou dvojvrstvou.

Transport látek je buď umožněn prostou difuzí (= vyrovnávání koncentrací), pak se jedná o pasivní transport, nebo pomocí přenašečů – membránových proteinů, pak se jedná o aktivní transport.

Cytoplazma

Cytoplazma je koloidní roztok (= směs, jejíž vlastnosti jsou mezi homogenní a heterogenní směsí) vyplňující vnitřní prostor buňky. Cytosol je čirá cytoplazma mezi organelami.

Cytoskelet

Živočišná buňka narozdíl od rostlinné či houbové nemá buněčnou stěnu, a tak právě cytoskelet drží jeji tvar. Vlákna cytoskeletu také mají významnou roli při přesunu organel a transportu látek v buňce.

Cytoskelet se skládá ze tří složek: mikrotubuly, mikrofilamenta a intermediální filamneta. Mikrotubuly sestávají z bílkoviny tubulin, mikrofilamenta z bílkoviny aktinu a intermediální filamenta, nejpevnější vlákna cytoskeletu, hlavně z keratinu.

Semiautonomní organely

Jsou to buněčné organely s vlastní DNA. Jejich vznik nejspíše způsobilo pohlcení drobných buněk prokaryot většími buňkami eukaryot.

Semiautonomní organely jsou mitochondrie a plastidy. Živočišné buňky mají jen jeden jeden druh - mitochondrie.

Mitochondrie mají vejčitý tvar a slouží k buněčnému dýchání. Při tomto ději se vytváří ATP (adenosintrifosfát), který je velice energeticky bohatý. Během dýchání se spotřebovává kyslík a vzniká oxid uhličitý. Největší počet mitochondrií je v metabolicky velmi aktivních buňkách. (Kupříkladu v jaterní buňce jich je až několik tisíc.)

Endoplazmatické retikulum

Jedná se o systém kanálku a váčku, který slouží k syntéze membránových lipidů a proteinů pro ostatní organely. Je složeno ze dvou částí - drsného endoplazmatického retikula a hladkého endoplazmatického retikula.

Drsné (také granulární) endoplazmatické retikulum má svůj název kvůli na něm nasedlým "granulům" ribozomů. Ribozomy slouží k tvorbě bílkovin. Tomuto procesu se říká proteosyntéza. Bílkoviny jsou následně v oddělených váčcích přenášeny do Golgiho aparátu.

Hladké (též agranulární) endoplazmatické retikulum již ribozomy neobsahuje. Probíhá v něm tvorba tuků a cukru. Zároveň je zásobárnou iontů vápníku.

Golgiho aparát (komplex)

Na endoplazmatické retikulum navazuje golgiho komplex, který je tvořen nestejně velkými váčky a množstvím drobných měchýřků. Buňce slouží k transportu látek, dotváření bílkovin vzniklých v ribozomech a vytváření tzv. buněčného sekretu.

Lysozomy

Jsou to drobné váčky nepravidelného tvaru, jež kvůli enzymům v nich obsažených rozkládají biologické látky. Lysozomy odbourávají poškozené části vlastní buňky a nepotřebné či nefunkční organely. Kromě toho hrají důležitou roli při obranných reakcích.

Centriol

Pro dělení buňky jsou přímo nezbytná tzv. dělící tělíska buňky - centrioly. Jsou složeny z 9 párů dutých trubiček a leží vždy ve dvojici v blízkosti jádra. Dělící tělíska jsou aktivní pouze při dělení, kdy zahajují vznik dělícího veténka a obstarávají přesné rozdělení genetické informace mezi dceřiné buňky.

Jádro

Nyní jsme se dostali k největší a nejvýznamnější buněčné organele. Zde je uchovávána genetická informace buňky. Jádro bílkovinami, které tvoří, reguluje procesy v buňce.

Vnitřní prostor jádra vyplňuje karyoplazma. V té se nachází chromatin, který je tvořen deoxyribonukleovou kyselinou (DNA). Z chromatinu jsou vytvořené chromozomy, které slouží k úschově genetické informace a její předávání dalším generacím.

Uvnitř jádra se rovněž nachází jedno nebo více jadérek. Jde o kulovité tělísko neohraničené membránou. Zde probíhá tvorba bílkovin a ribonukleové kyseliny (RNA) sloužící pro přenos genetické informace.

DALŠÍ ČLÁNKY: